Jdi na obsah Jdi na menu
 


Můj svět

15. 12. 2008
Nevím, jestli jste dost při smyslech, aby jste si toho všimli, ale život není fér. A to netvrdím jen já, ale i známý klasik Steve King, a Evička. A určitě by Vám to řekla spousta dalších bytostí, kterým se dá věřit. Já osobně jsem si to ověřila v praxi zcela bezpečně. A tím se pomalu dostáváme k tomu, o čem chci dnes psát. O světě podle Theunky, o mém světě. Jediná možnost, jak přežít všechny ty ošklivé věci, ničemy, negativní energie, neštěstí atd. atd. je vytvořit si místo, kde je Vám dobře. Místo, kam za Vámi nevleze ani tak vlezlý tvor jako Berta, kde Vám nezkazí náladu ani kočka s rychlejšíma nohama než máte vy, kam nepronikne žádný křik a povel. To místo si nosíte stále sebou ve své jemné éterické duši.

Obrazek


V praxi to vypadá asi takhle. Jdem na vycházku. Po vyběhnutí z branky přepínám na autopilota, vyřazuji z provozu všechny senzory spojující mě s okolním světem, kromě těch, které se mi hodí. To znamená, eliminuju frekvenci JEJÍHO hlasu, naopak zostřuji sluch ve směru  přírodních zvuků. ONA má pak pocit, že neslyším. Dále ignoruji například veškeré posunkové povely a ONA má pak pocit, že nevidím. Hned následuje zablokování hmatových receptorů, ONA se mnou pak klepe a má oprávněně pocit, že jsem si toho vůbec nevšimla. Během venčení si přetahuji všechny zajímavé a příjemné vjemy do Mého světa, všechny nepříjemné a nepohodlné nechávám za jeho zdmi. Je to naprosto dokonalý systém. Nikdo si na mě nepřijde. Takhle mám vždycky navrh, kdykoli a nad kýmkoli. A JÍ to štve. JÍ to hodně štve. Pořád mi nadává a hučí do mě, ať se proberu. Někdy je to tak sugestivní, že se dokonce nechám zmást a na okamžik vpadnu do reálného světa. Často se přesouvám do mé země, když mám cvičit (teda pokud nejsou nějaký bezva pamínky) nebo na závodech. A to byste měli vidět, jak Ona pak zuří :D
Mám citlivé kokří srdéčko a tak ho radši nevystavuju stresům. Radši se včas odeberu do věčných a nekonečných krajin uvnitř mé hlavy, do krajin plných voňavých zazvěřených lesů, hnoje, vlaštovek a slepic, koček a jejich  vedlejších produktů. Do krajin, kde neexistují hubení kokříci a jídla není nikdy nedostatek, kde nejsou lidé (no občas mě tam může navštívit Jana, Evička (když nemá vychovávací náladu) a pár dalších milých osob), kde neexistují žádná přihlouplá pravidla a když ano, jsou to  jen ta moje.

Obrazek


Tak takový je svět podle Theunky. A Vám vřele doporučuji, udělejte si taky svůj. Jedině tak si zachováte duševní zdraví v dnešní zvrhlé a pokřivené nevlídné době, kde na pejsky čeká jen samé očkování, cvičáky a umělé pískací napodobeniny zajíců.
S poselstvím harmonie a nirvany
Vaše Thea Madame von Baskerville