Jdi na obsah Jdi na menu
 


RH-E

12. 11. 2007

Hned v úvodu zodpovím otázku, proč byla opět na zkouškách jen Berta. Je to z prostého důvodu, že Theunka není ten správný záchranářský typ ;) Zkrátka mohlo by se snadno stát, že by zachraňovanému poskytla takovou pomoc, že by už nikdy další nepotřeboval... Nééé, Thuenka je hrozně hodná, jen by prostě v jistých případech ukončila nebožákovo trápením bezbolestným zákusem do krku... Přesto nezůstala o nic ochuzena a přípravě se věnovala stejně jako Berta, jen s tím rozdílem, že v neděli zůstala pěkně doma v teplíčku a ospalým výrazem  nás vyprovázela ven, do sněhu a mrazu.

První překvapení mě čekalo u našeho jinak věrného a spolehlivého vozítka (kterým zrezlý a všemožně nemocný forman Fanda jistě je). S tím že mu zamrzl kufr a nešel otvírat jsem se smířila ještě snadno a Berta byla z nového místa uvnitř na sedadlech doslova nadšená. Ovšem když se při pokusu o nastartování neozvalo ani slabé zavrčení, to už jsem tak v pohodě nebyla. Na řadu přišlo roztlačování a terapeutická jízda z kopce. Pak už si Fanda vesele předl a můj tatík mi zaručoval, že už žádné problémy nenastanou, ať se nebojím, že teď už bude všechno v pořádku. Já tomu samozřejmě naivně věřila...

Nechala jsem se ukolébat bezproblémovou cestou na cvičák a nečekala žádné další nepříjemnosti, kromě toho, že mi bylo nervozitou dosti špatně. Proběhly všechny formality jako představení rozhodčího, nástup atd. a vyráželo se na stopy. Jaká novina mě čekala u auta si dovedete představit... Samozřejmě, znova stávkovalo! Tímto moc děkuju Lukášovým za dopravu! Cestou jsem byla  ráda, že se vezu a nemusím řídit, protože stále intenzivnější sněžení se postaralo o celkem adrenalinový zážitek. Na druhou stranu jsem byla za sníh ráda, protože jsem si představovala, jak v něm bude skvěle vidět stopa. To jsem se ovšem hodně zmýlila. Podmínky připomínaly antarktidu, během pár vteřin byla jakákoli známka šlápot bezmylosti zaváta, stejně jako předměty. Na sebevědomí mi to zrovna dvakrát nepřidalo, přesto jsme stopu zvládly. Bertičce ta bílá potvora na zemi ani vítr nevadili a hrdinsky se hnala po stopě až do konce. Podařilo se jí si vybojovat nějaké ty srážky bodů za nepřesnosti, ale celkově jsem jí byla moc vděčná, jak pěkně se s takovou netradiční situací vypořádala. Stejně tak ostatní psi si vedli dobře.

Obrazek

Oddíl pachových prací zakončovalo označení. Po pravdě řečeno, tenhle cvik bavil všechny psy při nácviku snad nejvíc! Teď ovšem výhled na sedící osobu ztěžovalo husté sněžení a já měla strach, aby si Berta vůbec všimla, že tam někdo je. Nakonec to dopadlo dobře a moje obavy se ukázaly zbytečné. Za oddíl A (pachové práce) jsme získaly 95 bodů.

Po obědě se pokračovalo poslušností. Její úroveň odpovídala počasí a pan rozhodčí na to bral ohled. Takže přesto, že jinak bych byla z naší poslušnosti dost zklamaná, v tomhle případě jsem se na Bertu nemohla zlobit. Dostala neuvěřitelných 93 bodů.

Celkově jsme tedy zkoušky složily na velmi dobře se 188body.

Ovšem ještě nás čekala cesta domů, která mě stresovala asi tak stejně jako zkoušky. Moc děkuju všem ze cvičáku za pomoc s autem! Vážně moc moc dík!!! Pak jsem šnečí rychlostí ukrajovala kilometry a hrůzu z uklouzané silnice a mlhy jsem překonávala představami, co budu dělat doma. Po příjezdu jsem ty přání zhmotnila, vlezla do horké vany s Nohavicou, a jak jsem tak postupně rozmrzala, konečně jsem si uvědomila, že byl dnešní den fajn ...

Znění zkoušky RH-E

 

Náhledy fotografií ze složky RH-E