Jdi na obsah Jdi na menu
 


Závody Kyje

30. 3. 2008

Na závody do Kyjí jsem se kvůli společnosti kamarádů těšila už dlouho dopředu. Přesto to ve čtvrtek vypadalo, že nikam nepojedu. Sklátila mě nějaká schřipka či co, a zdálo se, že plány musí stranou. Nakonec jsem se jí ale neskutečně rychle zbavila a v pátek do Prahy přece jen zamířila. K nejhezčím zážitkům z pražských závodů patří bydlení u Evy a Joníka. Nevím, jak jim dost poděkovat za takovou péči a komfort. Večer jsme kecání krapítek protáhly, a tak nebylo ranní vstávání zrovna příjemné. Obzvlášť komplikované to máme my idioti, co jsme před každým závodem nebo podobnou akcí, bezdůvodně patologicky nervózní.

Zkoušku jsme zaběhly (nebo spíš propajdaly)  tak nějak normálně. Už mě ani nepřekvapilo, že nejsem schopná zapamatovat si pořadí překážek, že nejsem schopná aspoň trochu rychleji popoběhnout, že nejsem schopná říkat povely... Do cíle se doplahočím celá uřícená a na videu se pak divím, proč se klátím na místě a vypadám, jak když Bertu navádím na překážky násadou od smetáku :D Ale kašlu na to!  Agi je zábava, a člověk se musí mít čemu smát!

Odpoledne jsme běžely náš premiérový jumping! Byla jsem docela spokojená, protože na svoje poměry jsem zas tak nic moc nepokazila. Na to, jak bezradnou mě Eva tahala po parkuru při prohlídce, to dopadlo nad poměry dobře ;) Měla jsem radost, že jsme to zvládly (i když ne ukázkově ;) ), protože jsme poprvé startovaly společně se všemy ostatními pejsky bez rozdělení kategorií.

A shrnutí? Tahle akce mě stála energie asi tak na měsíc dopředu... Nejnepříjemnější překvapení mě čekalo cestou domů. Jela jsem nočním rychlíkem, který nestavěl v Chocni, a tak jsem se chtěla svést až do České Třebové. Obě města jsou od Litomyšle tak stejně daleko. Lístek jsem ale měla jen do Chocně a neuvěřitelně nepříjemný pan průvodčí z toho udělal aféru hodnou odsouzení k trestu smrti. Něco podobného mě nepotkalo celé 2 roky, co jezdím každotýdenně do Prahy a zpět. Problém byl, že jsem měla v peněžence posledních asi 30Kč a on chtěl za lístek 60 ( skoro tolik jako za celou trasu Praha-Choceň). Nějaké domlouvání nepřipadalo absolutně v úvahu, neb pan průvodčí byl muž na svém místě a byl si plně vědom svých povinností. Nakonec mě zachránila hrozně hodná hovorná cikánka a doplatila zbytek horentní sumy. Takhle jsem se už hodně dlouho nestyděla! Nějak nejsem připravená na to, že  lidé jsou hodní a ochotní pomoci bez nějakých postranních úmyslů, a tak mě počin téhle paní úplně dojal. Tahle epizodka mě totálně rozložila, takže domů jsem dorazila ne zrovna v nejlepším stavu... Celodenní stres, doznívající viróza a další faktory způsobily, že budu potřebovat nějakou dobu, než se zase vrátím do normálu ;)

Takže asi tak jsme se měly v Kyjích. Ještě chci vzpomenout na Dejnu s Bebsinkou, které nám dělaly celý den nesmírně milou společnost. A poděkovat Evě za všechno.

A ještě jedna maličkost. Jelikož jsme složily 3. zkoušku na výborně, můžeme teoreticky přestoupit do kategorie A2. Je to ale celkem nemyslitelné, protože jak můžete vidět na přiložených videích, u nás je to stále ještě taková parodie na téma agility...

VIDEA

ChybyOdmítnutíZnámkaČasm/sT.B.PořadíRozhodčí
MA1-1V49,633,75
55./12P.Rybář
JM-1VD42,313,55
7,3114./28
P.Rybář

 

Náhledy fotografií ze složky Kyje 29.3.2008