Jdi na obsah Jdi na menu
 


Závody agility Kyje

31. 5. 2008

Doufejme, že na dlouhou dobu naposled jsme musely zase zneužít pohostinost Jonáškovic rodiny a nakvartýrovat se k nim na noc. Berta byla u vytržení, že  jedeme do té úžasné Prahy, že bude spát v paneláku, všichni ji budou hladit, bude vyžírat hnusárny po celém sídlišti, navazovat přátelství s opilci v metru a vůbec, že nás čeká víkend jak má být! U Evy doma se ta mrcha chovala, jako kdyby byla minimálně spoluvlastníkem celých Roztyl, v dobrém rozmaru šmejdila, kde na ni čeká jaká zábava. Jakmile Jonášek zmerčí její veselou náladičku, radši se snaží dělat, že neexistuje nebo se bezpečně schová do Bertiny závodní boudičky, kde je téměř 100% jistota, že tam její právoplatná majitelka dobrovolně nevleze. V sobotu ráno se Berta samostatně obsloužila u mě v batohu a sežrala půlku štangle šunkáčku připraveného na závody! A kdyby jen to, všechno podle naplánovala, a když jsem vešla do pokoje, viděla jsem vybalenou krosnu, roztrhané tašky, Bertu ležící klidně a nevinně pod stolem a Joníka zabraného do vylizování obalů od salámu :) Ale tak blbá zas nejsem, abych nevěděla, komu jsou podobné kriminální delikty blízké... A Joník to není ;)

Tak a k samotným závodům. Bylo teplo! Nemyslím ale obyč teplo, myslím  neskutečné, odporné letní parno a skoro jsme se všichni hromadně upekli! Teda psi samozřejmě ne, protože ti byli pěkně ve stínu, ve svých domečcích, chodili se koupat a prostě věnovala se jim závidění hodná péče. Původně jsem měla zůstat v Praze celý víkend, protože závody byly dvoudenní, ale kvůli oslavě babiččiných osmdesátin jsem se pekla jen v sobotu. A stačilo to. Minimálně k tomu, abych zjistila, že máme problém se zónama. Jak jsem se už zmínila, Berta v Kladně přišla na to, že není větší odreagování než pořádný skok přes zónu a touto roztomilou kratochvílí se rozveselovala i dnes. Vůbec nevím, jak to budu řešit a nechce se mi do toho... Ale 3 skočené zóny v 1. openu ukazují, že bych se asi měla vzchopit k protiútoku. Jumping nám obzvlášnila odmítačka, samozřejmě v mojí režii. V 2. openu mi Berta zdrhla ze startu, shodila 1. tyčku a ještě se šla mrknout, co že se to zajímavého děje na druhé straně parkuru. Jak vidno, ta černá důra přichází agility na chuť :) Ale co, hlavně že je zdravá, dovolím si ocitovat oblíbenou větu zoufalých maminek :D I když o Čertině duševním zdraví by se dalo dlouze polemizovat...

Abych nezapomněla na sebe, nastala obří změna. Ne, že bych se přestala klátit po parkuru jako vítr v bědně, zapamatovala si trasu, získala orientační smysl nebo schopnost popoběhnout a zároveň u toho přemýšlet, to ne ;) Ale přestala jsem být nervózní!!! To je taková pohoda, když není člověku blbě! Paráda! Jen doufám, že to nebyl chvilkový výpadek systému, v mém upečeném organismu, ale trvalá změna!

Společnost byla milá, kamarádům drahým se krásně vedlo, takže fajn den, až na to smrtící počasí.

Video jumpingu

ChybyOdmítnutíZnámkaČasm/sT.B.PořadíRozhodčí
Agility1-V39,653,46516./24V.Macková
Agility2-VD51,933,3312,939./16A.Glocknerová
Jumping-1VD39,843,3911,8418./26A.Glocknerová