Jdi na obsah Jdi na menu
 


Veselá příhoda

12. 4. 2008

Hodně často si postesknu, že bych si přála velkého, "pořádného" psa. Moje sympatie se každou chvíli upnou k jinému plemenu. Co je však všechny spojuje, jsou jejich velké proporce. Ne, že bych toužila po doze, ale proti mým podmírovým Holkám se dá za obra považovat skoro každý. Dneska jsem si ale uvědomila, jak hloupé jsem měla požadavky. Od teď jsem pevně rozhodnutá, že mým dalším svěřencem bude čivava! A co ta změna názoru? S vyjasněním priorit mi dnes pomohla moje milovaná Bertička...

Hrála jsem si s Holkama na zahradě, pak jsem se jala je pořádně zušlechtit. Ne, že by to byla Holek oblíbená činnost, ale protože vědí, že je od česání nic nezachrání, docela to snáší. Navíc se pěkně unavily v předchozí hře, takže byly celkem ochotné ke spolupráci. Už jsem měla hotovou Theunku, a i Bertina procedůra se zdárně blížila ke konci. Naposledy jsem ji projela kartáčem, dala ji pamínek za vzorné chování a vypustila ji, ať si běží. Sbírala jsem hřebeny a vyčesané chlupy z trávy , když  svobodou rozradostněná Berta, rychlostí závodního chrta, prosvištěla kolem a do dráhy letu se ji napletla moje hlava! Pak už jsem měla jen černo před očima, možná jsem ještě stihla počastovat Čertu nějakým "přátelským" slovem a už jsem se válela na zemi. Byla jsem přesvědčená, že se regulérně odebírám do věčných lovišť. Jenže jak jsem předeslala, Holky mají nějakých 12kilo, takže to na usmrcení takového tělesa jako jsem já, nestačilo. Jakmile jsem se vzpamatovala a viděla jsem neustále se zvětšující rudou kaluž pod hlavou, měla jsem chuť sebou znova seknout do trávy a vůbec se nezvedat! Bože, já si snad podruhé zlomila nos!!!

Poprvé se na něm podepsala moje jezdecká šikovnost a dovednost. Spadla jsem s mladé kobylky a od té doby dostal můj nos originální vzevzření. Že se mu image změní ještě podruhé, mě vůbec nenapadlo...

Jak se mi vracela síla, dolezla jsem domů a předvedla hysterickou scénu hodnou tragédie inscenované v Národním divadle. Měla jsem štěstí, takže u nás doma zrovna byla babča, která mě vhodně volenými otázkami a postřehy spolehlivě dovedla na pokraj šílenství! Prostě, úžasnější zážitek jsem už dlouho neměla!

A co na to Holky? Vůbec nic, vesela se proháněly po zahradě do chvíle, než se otevřely dveře domů. To pak profrčely co nejrychleji ke kočičí misce :D Prostě nezájem...

Jsem vážně nadšená. Hlava mě bolí jako po srážce s kombajnem a můj zjev tuto domněnku dokonale podporuje. Uklidňuju se, že to je jen otok, a že se to zlepší, ale nemyslím, že je to pravda. No nic, třeba si budu moct aspoň zahrát ve filmu Rocky IV. nebo jiné hitovce z boxerského prostředí. Děkuju Ti Čertičko, jsi vážně moje zlato!