Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tábor

3. 8. 2008

Brzo ráno jsme se nacpaly do narvaného vlaku a naivně se těšily, až přesedneme v Praze do komfortního vozu. Evina mamka nás před cestou varovala, že se lámou prázdniny a že dopravní situace bude špatná, ale přešly jsme to opovržlivým pohledem, který máme všichni vyhrazeni pouze pro své matky a matky našich nejlepších kamarádek ;) Pohledy, které jsme si vymeňovaly během mnohahodinové cesty v koloně však byly ještě mnohem horší. Potupně jsme musely uznat, že paní Korejsová měla pravdu a to bylo velice bolestivé. Cestu v naplno roztopeném Bělouši (topení na maximum-riziko přehřání přesto víc než pravděpodobné) jsme si krátily zpíváním, klením, diskuzemi, otvíráním dvířek navzdory projíždějícím motorkářům, klením, nevhodnými řečmi o mastňáckých autech s klimatizací, ovíváním mapou, a hlavně především klením. Nemohly jsme blahem ani uvěřit, když jsme dorazily na místo a ubytovaly se v božsky příjemné chatce a koupily si nanuky.

Obrazek

Druhý den se začínalo s výcvikem. S Čertem jsme běhaly pod dohledem moc hodné trénerky Moniky, jejíž příjmení jsem si samozřejmě nezapamatovala ;) V něčem jsme si s Bertou přeci jenom podobné, to zapomínání nás spojuje. Na rozdíl od ní si já pamatuju aspoň svoje jméno. Kromě agi jsme hrály veselé táborové hry :) A Eva mi předčítala Betty McDonaldovou, kterou zbožňuju a můžu ji číst klidně 100x , obzvlášť o prázdninách. Za odměnu Evě, jedinému člověku, který je ochoten mi číst nahlas, jsem po první stránce pravidelně usnula. Když už moji spolubydlící nebavilo neustále mě budit u knížky, koukaly jsme na telku a já zhlédla snad všechny seriály, o kterých vypráví má babča. Po týdnu s televizí na chatce jsem poučena, že nejnudnější a nejubožejší filmy dávají dopoledne, že Týna od Bořka Stavitele je nejodpornější pracovitá ženská na světě (můj táta by z ní byl ovšem nadšen, neb betonuje stejně snadno jako debatuje s bagrem) a mnoho dalších zajímavostí. A kromě těhle intelektuálních činností jsme jezdily na košících v obchoďáku, nadávaly si, hádaly se a věnovaly se dalším aktivitám na úrovni pětiletých děti. Berta trávila svůj čas mimo skákání velice jednotvárně. Buď spala, nebo lízala (kohokoli a jakkoli dlouho) nebo drápala do obličeje mě, Evu a Joníka nebo žrala. Byla převelice šťastná a dávala to tak výrazně najevo, že jakmile se vzbudila, Joník se schovával mimo její dosah. Já se bránila přátelským doporučením, ať jde spát. Jen jediná odvážná Eva byla schopná protiútoku a stala se tak trenérem našeho milého Rockyho-Čerta. Trávily čas boxováním, kousáním a různými nebezpečnými bojovými technikami, s kterých byla Berta naprosto bez sebe nadšením.

Obrazek

Celý týden jsme si parádně užily, za což vděčíme nejen organizátorům, ale i skvělým spolutáborníkům. Jedním slovem BEZVA!

Obrazek

VIDEA