Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stopařské zkoušky FPr2

14. 6. 2007

To jsem si zas užila... Nervozita byla jako obvykle úděsná, bylo mi pekelně blbě, nemohla jsem jíst, nemohla jsem spát...Jestli mi to za to vůbec stojí... Vstát v 6 pro mě  nebyl žádný problém, protože jsem stejně celou noc oka nezamhouřila ;) a před 7 už jsme dorazili na cvičák. Jenže ta nejdůležitější osoba chyběla! Pan rozhodčí na nás zapomněl, a tak se na něj muselo čekat. Tehle volný čas jsme zabyly malou cvičákovou brigádou a pracovní terapie způsobila, že se mi udělalo znatelně líp. Takže příště před zkouškama asi složím vagón uhlí, abych se mohla nasnídat... Pan rozhočí přijel, jak nejdříve mohl a choval se moc příjemně, takže myslím, že mu zpoždění nikdo neměl za zlé. Jen trochu vadilo, že se šlo na stopy později, a tudíž i teplota byla znatelně vyšší (to znamená odporný vedro). Ale já jsem to moc neřešila, protože u Holek bych neměla jistotu, že budou stopovat ani na oroseným jetýlku a s berevnejma šipkami turistického značení na lomech.

Vylosovala jsem si číslo 1 s Theunkou a 4 s Bertinou. Obě byla šťastná. Theunka krásně vyšla a první úsek byl tak pěkný, že jsem se začala bát, jestli není Theunka vážně nemocná. Nebyla :) Na lomu to začalo (a málem taky všechno skončilo). Theušu to začalo nebezpečně táhnout k lesu :) Nebylo to zas tak dramatické- abych nepřeháněla. Ale věřte, že když jsem zvedala poslední (2. :) ) předmět, spadl mi kámen ze srdce. Když jsme u těch předmětů, Theunka opět vytříbila svůj styl označování. Lehla si do protisměru, hrabala do něj a nakonec ho ohubičkovala :) Jsem myslela, že padnu. Stějně jsme si odnesly 82bodů a to na složení zkoušky stačilo.

Čertinku jsem nechápala už vůbec. Na nášlapu začala čuchat do úplně jiného směru a i v průběhu stopy se občas úplně zbláznila a že půjde jinam. Přitom k tomu, podle mého názoru neměla sebemenší důvod. Oba předměty se jí povedly, a lomy taky zmákla hezky.Dostala  89bodů.

Byla jsem hrozně ráda!  Nevěřila bych, že to ty moje kočičky vzteklý zvládnou. Když jsem s nima šla na poslední tréninkouvou stopu před nedělí, obě mě totálně vytočily! Theunka mi sedřela ruce, když se vydala pronásledovat  vzlétající křepelky a stopu málem nedodělala! Vůbec nebyla schopná se uklidnit a furt jen čučela, kam že ty mršky opéřený frnkly. Nakonec ji s mojí pomocí (no, byla to taková trošku tvrdší pomoc ;)) nějak dolezla, dostala asi deset kilo salámu, potahaly jsme se o peška, zaaportovaly si a Theunka byla spokojená sama se sebou. Tak si teda vesele odběhla dořešit ty ptáky!!! Můra!!! Zdrhla a odměnila se lovem!!!

A Berta? Tý jsem našlápla úplně jednoduchou "motivační" stopičku, aby si před zkouškou zvedla sebevědomí a já ji mohla pořádně vychválit. Předem ještě podotýkám, že předměty jsou Čerťulina silná stránka, a i když jí nic jiného nejde, předměty oznaží vždycky. Vždycky, ovšem tentokrát ne! Prostě se u něj zastavila a s pohledem, který jasně ukazoval, že podobnej kus koberce ji vůbec nic neříká, pokračovala dál. Jééé, to jsem se dopálila... Navíc, když ten samý postup praktikovala i u dalších předmětů. To jsem si to vysvětlily pěkně zblízka, jak se říká.  Ne, že bych ji nějak vyprášila kožich, to ne, ale vynadala jsem ji a to si u Čarťáka nesmim dovolit. Ona se pak příště celou stopu proplazí, husa. Naštěstí v neděli přeci jenom nožičky použila, tak jsem ji byla vděčná.

A to je asi vše. Štěstí nám přálo, a tak máme na kousku papíru napsáno pár písmenek, nějaký čísla a razítko, ale stejně to beru jako úspěch a mám obrovskou radost!