Jdi na obsah Jdi na menu
 


Silvestr 2010

2. 1. 2011

Po zjištění, že naše ubytování ve stodole je slušně zvukotěsné, že babička zahulí a že o neplánované veselí není nouze, trávíme Silvestr tradičně s Evičkou, Jondou, Dejnou, Babsinkou a Zuzkou. Tentokráte se přidali ještě Péťa s Larinkou a Maxem a Pavel s Foťákem. Ve čtvrtek ještě probíhala čistě dámská jízda a troufám si tvrdit, že byla skoro veselejší než následující poslední den roku. Nejvíc nás pobavilo ležení, které by směle sneslo srovnání s vězeňským kavalcem. Moje rozkládací křeslo, ve kterém se každé otočení stalo složitým manévrem se pro mě stalo důvodem veselí celou noc. Zase  jsme jednou na vlastní kůži pocítily privilegovanost párů, což potvrzovala i komfortní  ikeová válenda pro Dejnu s Pavlem. Každý se se svým lůžkem snažil vyrovnat jinak, někdo podkládal otlačené ztrápené tělo psy, jiný radši vůbec nespal... Dalším důvodem nespavosti byla výzdoba pokoje, kam jsme se z organizačních důvodů s Evou uložily. Ladění do černé barvy, mříže, varhany a historické obrázky v půvabně dekadentním ladění nám umožnily krásně se bát celou noc. Tentokrát nám nepomohla ani přítomnost Mortíčka, protože nám bylo naprosto jasné, že ani tato 35kilová hlava plná zubů by nám od duchů z obrazu nepomohla. Ještě že s námi tu noc ještě nebyl Pavel. Troufám si tvrdit, že slyšet jeho chrápání už tu noc, umřela bych 100% strachy.

silvestr-2010-na-horach.jpg

V sobotu jsme se vydali už v plné sestavě sáňkovat. Sice jsme měli jen jedny sáňky a jedny boby, ale i tak to na zmrzačení větší části skupiny stačilo. Prostě skokánky nejsou pro amatéry a čím těžší nálož kil, tím víc to jede. Kam se hrabou děcka! Holt ty mnohaleté zkušenosti se někde projevit musí... A tak si, doufám, každý odvezl alespoň malou vzpomínku v podobě modřiny, naraženiny nebo menší podlitiny. Nápadem dne bylo zapřáhnout Mortíka. Obzvláť se to líbilo Jonášovi :)

A pak už byl program monotónní: jídlo, pití, spaní. Nejlepší zážitek večera: chlebíčky a lampiony štěstí. Dejna neoblomně tvrdila, že napsaná přání se opravdu splní. Těžko  oponovat. Mohla jsem přidat jen konstatování, že můj plyšový kamarád Žabáček, se těší plnému zdraví, nepáře se a stále se stejně intenzivně usmívá. Možná, že jsem mu to zajistila právě lampionem, na který jsem ho vypodobnila a poslala do vesmíru. Tentokrát to byl s přáními opravdu fofr, většina lampiónů se vznítila ještě na zemi nebo v její těsné blízkosti :) Jistě zde platí přímá úměra, čím rychleji shoří, tím rychleji se vyplní!

Vycházka, jídlo a dobrá společnost zahnala v neděli většinu klasického rozladění z toho, že se musí vstávat. Navíc nikdo z hostů mě neviděl poprvé v životě a tak věděli, jak se v takových krizových situacích, jako je právě ráno, chovat. Odpoledne ozvláštnil  pejsánkovský karneval. Málo co pobaví tak, jako nebohý pejsek narvaný do legračního oblečku. Snad jen nebohý člověk narvaný do toho samého. A odpoledne už museli všichni odjet, což je skoro stejně nepříjemná chvíle jako vstávání z postele. To fakt nemám ráda. Takže proběhlo balení, Babsinka se naposledy podívala na rytíře ve škvíře pod prahem, Péťa zatroubila do kapesníku ku odchodu a  Joníček už práskal vzpurně bičíkem a popoháněl nás všechny do vozu směřujícího na vlakové nádraží.

Děkuju všem zůčastněným za návštěvu a brzo naviděnou, třeba při nějaké příjemnější příležitosti  než je zrovna Silvestr! :)

Psí výběr fotek v přiložené fotogalerii, všechny fotky pak u Pavla na stránkách.

 

Náhledy fotografií ze složky Konec roku 2010