Jdi na obsah Jdi na menu
 


Neoficiální agility závody Nymburk

31. 3. 2007

Na náš první závod jsme s Bertou vyrazili do Nymburka. Nejdřív jsem tam kvůli vzdálenosti vůbec nechtěla jet, ale cesta byla nakonec úplně v pohodě. V Kolíně jsem potkala známé ze cvičáku Podhorka, takže jsem správně přestoupila, nikde jsem se neztratila...A nebýt půlhodinového zpoždění jako bonusu pro stálé zákazníky, ani by člověk neřekl, že jede se společností České dráhy. Ne, opravdu, cesta byla fajn. Na místě si nás vyzvedla Eva s Jonáškem a její kamarádka Verča s bezvadnou roztomilou westicí ( jéje, to teda vypadá, lepší je asi napsat West Highland White teriérkou) Jessinkou. Bertinka byla v povznesené náladě, z Jonáška a Evy se málem zbláznila radostí. Pak jsme dorazili na cvičák, nahlásila jsem se, usídlili jsme se na místě, kde už měly holky rozdělané boudičky pro pejsky a čekali na zahájení. Chudák Čertička byla jako jediná bezdomovec. Všichni ostatní měli krásné domečky, přepravky, pelíška a nevím co ještě. Budu se muset polepšit... Slib dodržela i Dejna a přijela. Chudák, špatně si nařídila budík,  nestíhala, a tak kromě Babsi a holého života neměla skoro nic.

Obrazek

První věc, která nás zarazila, byl parkur štěňátek. Čekala jsem primitivní trasu (rovinku nebo maximálně účko), nizounké překážky... Ale to se nekonalo. Parkur mi přišel (a nebyla jsem sama) pro začínající štěňátka docela těžký. Nechyběl ani slalom. To mě trošku vyděsilo a docela jsem se bála, jakou trasu vytyčí nám, začátečníkúm. Nakonec to nebylo tak hrozné, ale ani přehnaně jednoduché. Pro ilustraci, v kategorii medium, ve které jsme s Bertou startovali, dokončila parkur polovina startujících(6), dalších šest, včetně nás, se dikvalifikovalo. A jak jsme teda běželi? No, nestačila jsem se divit... Berta byla docela vyplesklá z cizího prostředí. Takže po dvou zdolaných překážkách skočila nebo spadla z kladiny (ta byla podle mého a viditelně i Bertina názoru dost úzká), potom bez problémů překonala další skočku a netrefila se do tunelu (1. odmítnutí), další skočka, 2. odmítnutí- tentokrát látkový tunel, áčko, 3. odmítnutí- nestrefila se do slalomu, a pak už jen tři skočky do cíle. I když se to tak může zdát, ani já ani Berta jsme před závodem nic nepili, jenom jsme se prostě nemohli vejít, kam jsme měli. Co mě potěšilo, byl slalom, který po opakování náběhu prokličkovala Čertička moc pěkně.

Obrazek

Za krásný nákres parkuru (umělecké dílo!) děkujeme Dejně!

Tak jsem se krásně diskli a zahájili tak naši nadějnou agility kariéru. Babsi s Dejnou, které závodily ve stejné skupině jako my (jen ve small) ukořistili skvělou bramborovou příčku. V jumpingu závodníků (A1, A2, A3 dohromady) se v konkurenci dvojkařů a trojkařů nenechali zahanbit Jonda s Evou a po 1 odmítnutí obsadili 14. místo. Verča s Jessi se kvůli kruhu proskočenému z druhé strany diskly. V agility se pro změnu diskvalifikoval Jonášek. Chudáka vyděsila rána padající houpačky hned vedle parkuru, na kterou zareagoval záchranným útěkem do tunelu. Je mi ho hrozně líto. Jessinka zabodovala, odnesla si jenom dvě chyby a jinak prý běžela suprově. V té době jsme už se Bertou seděli ve vláčku domů.

Obrazek

Užili jsme si krásný den. Kromě skákání, byly připraveny i ukázky práce policejních psů (vyhledávání drog, obrany), dog frisbee a dog dancing-všechny opravu bezvadný!!! Někdo mi říkal(že Evo?), že správně se musí každej agiliťák na prvních závodech disknout. Tak nevím, jen aby to nebyla stejná blbost, jako že každej správnej rajťák musí v 1. roce sedm krát spadnout...

Obrazek