Naše agility výprava byla plánovaná pro 4 lidi a 4 psy. Díky Pétě a jejímu nezvladatelnému simulantství jsme nakonec vyjížděli v sestavě já, Dejna, Pavel, Babsinka a Berta. Už při nakládání zavazadel do auta nám bylo jasné, že Péťa má celkem štěstí, že ji ovládla chřipka, protože v autě zbývalo místa tak pro dvě středně velké nebo tři velice prostorově skromné myši. Moje obavy z víkendu ve společnosti našeho kynologického páru snů se ukázaly být naprosto neopodstatnělé a naopak už se mě nikdy nezbaví   Víc než cokoliv jiného připomínal totiž tenhle víkend dovolenou v pětihvěždičkovém hotelu s plnou penzí na Bibione

Tréninky byly snad ještě lepší než kdykoliv před tím. Byly moc zábavné, obzvlášť, když jsme všechny sekvence asi tak 50x opakovali. Většinou to vypadalo tak, že jsem vyběhla, pokazili jsme to, vyběhla, pokazili jsme to, vyběhla, pokazili jsme to, vyběhla, zapomněla trať, vyběhla, pokazili jsme to, vyběhla, pokazili jsme to, vyběhla, zapomněla trať a tak pořád dokola. No nabelhala jsem se až mi od oteplováků jiskry lítaly   Bertička byla moc spokojená. Přeci jenom, po dlouhém zimování v sobě měla nahromaděnou spoustu energie.

Co mě zaujalo? Pavlovy špagety a tousty, top spiny (o kterých jsem si myslela, že jsou kravina a v časopise stránky o nich přeskakovala), Nula, šikovní a ještě ke všemu roztomilí pejsci, kocour s krajícem chleba namazaným máslem v hubě, mlha a obleva, termo vlastnosti těhotenských podvlíkaček, Dejnino řidičské umění, Bertiny chlupy po dvou dnech běhání v hale s pilinami v kombinaci s všudypřítomným bahnem... A bylo toho ještě mnohem víc!

Každopádně děkuji hrdličkám za skvělý víkend, Lucce za trpělivost při tréninku a všem ostatním za příjemnou atmosféru, která je ale při těhle moravských akcích pravidlem.

Skvělé fotky najdete u Dejny a Pavla, Čertičky výběr přikládám.