Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jarní dvojzkoušky Masečín

5. 4. 2009
Sobotu 4.4. jsme si já a americký manekýn Obama naplánovali strávit v Praze. Nevím, jak pan kakaový Ken, ale já se měla každopádně výtečně. Dlouho jsme s Evou neměly příležitost pokecat a tak jsme to poctivě doháněly. Evička byla ve vynikající formě, takže si dovolím říct, že jsem měla díky ní skoro stejně skvělou náladu jako Berta, když vyžebrala ve vlaku půlku šunkové pěny. Pak jsme přesedlaly na Bělouše a směle uháněly vstříc zasekané Praze a parádním kolonám.Úplně mi to připomnělo léto a naši výpravu do Budějic :) Pařící slunce, teplíčko, výfukové plyny a výpary z rozehřátého asfaltu proudící dovnitř roztaženými okýnky, topení na maximum, rafička chlazení povážlivě se blížící červeným hodnotám, Jonáš blijící v kufru a převeselá nálada ve voze. Tentokrát nás nejvíce zaměstnávalo zpívání oslavných písní o americkém prezidentovi a vymýšlení nejrůznějších blbých vtipů na jeho účet. Když už bylo stání na místě vážně děsně dlouhé, napadlo nás, že bysme konenčně mohly vytáhnout naše eso z rukávu! Na střechu blikající majáček a Bertina hlava vyšoupnutá z okna by nám jistě okamžitě vyklidili cestu! Obama už jede! Však co, Čert jako čert a úsměv i výraz mají dost podobné. Promiň Berto, ale víš, to není nic proti tobě :) A fáva Bělouš má k papalášské limuzíně taky dost blízko, takže o co jde? Naštěstí jsme se hnuli z místa dřív, než jsme náš plán zrealizovali.
V Masečíně jsme se hned občerstvili palačinkami, museli jsme doplnit vysmátou energii. Už při prohlídce parkuru jsem tušila, že naše působení bude vysoce reprezentativní, ale popravdě mi to bylo naprosto lhostejno. Naše dva disky mluví za vše :) Bertička za to ale samozřejmě nemohla, byla moc hodná jako vždycky. Jsem to jen prostě při běhu nějak neošéfovala, no. Což svědčí o tom, že ztrátou nervozity se člověk přestává snažit a že stres motivuje.A taky to ukazuje, že když není člověk schopen vzít aspoň jednou mezi závody psa na trénink, nemůže pak čekat zázraky. Já byla ve vynikající náladě, ovšem jen do chvíle, kdy jsem zjistila, že za umístění se rozdávají čokoládoví zajíci! To jsem musela zamáčknout slzu a dopřát Evě maximální servis, aby zabodovala a oceněna byla aspoň ona. A přání se splnilo! Zajíc byl ukořistěn za Jonáškovo krásné 2.místo. Gratulujeme a děkujeme, byl moc dobrej :)
A pak už návrat. Zase jedna pozitivní a posilující sobota. Berta ve vlaku usnula jak dřevo, já bez námahy zkrmila celou Milku, dočetla hodně zajímavou knížku, doma zašla ještě na pivko na dorbou noc a zakončila úplně ukázkový fajn den.