Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak zahajujeme prázdniny...

2. 7. 2008

Minulý týden jsem dodělala poslední zkoušku. Štěstí při mně stálo a tak jsem zootechniku zvládla, ačkoli mě disruptivní selekce málem potopila ;) Tři měsíce prázdnin přede mnou mi pomohly rozchodit šok z pitomé zkoušky a stěhování z Prahy! Krásná představa- prázdniny!

Dovalila jsem se domů pod nánosem nejrůznějších zavazadel a zůstala stát s otevřenou pusou. Vichřice si v Litomyšli pěkně pohrála. Naštěstí nám se větší katastrofy vyhly, ale střechu na domě a na stodole jsme měli popadanou. Jak už jsem se zmínila, tatík boural a má zlomenou klíční kost, to znamená, že nemůže nic dělat. Ovšem pozvat si řemeslníky je pro něj nepředstavitelně potupné a tak žije v utkvělé představě, že my se ségrou to zvládnem. Ještě že jsem mladší. Když jsem pozorovala Martu, jak mění střešní tašky poznala jsem kouzlo toho, být druhorozená. Mně byly přiděleny jen podřadné pozemní práce ;) Nakonec sestru zachránili přiopilí obyvatelé sousední dělnické ubytovny, kteří ji zahlédli na střeše a šly nám pomoct :) Prostě sranda musí bejt!

Tatík na nás definitivně zanevřel druhý den, při natírání. Bože, co jsme to za lidi, když s Martou ani ve dvou neuneseme trám!? Byl překvapen a znechucen zárověň. Nakonec jsme se pochlapily a vše potřebné zvládly, ale cejch skleníkových květinek k ničemu už nám to neodpáře...

Ten samý den měla ségra ještě opravit střechu na stodole, oplývající dírami ne zrovna nejmenšími. Chvíli trpně plnila otcovi rozkazy, ale když měla balancovat na desce podstavené štaflemi, zajištěné z každé strany několika festovními prkýnky, a přesto se vychylující tak o půl metru ve všech směrech, přetekl pohár její trpělivosti. S největší opatrností slezla z této vetché houpající se konstrukce a už se na ni nikdy nevrátila.

Je smutné, že otcovo ego musí utrpět hrozivý zásah. Nedá se nic dělat, pokrývač musí nastoupit. Doufejme, že se náš živitel s touto nebývalou potupou časem smíří...

A co Holky? Ty vypadají spokojeně. Za večerního chládku docela vyrážíme na stopy. I na agi jsem si čas našla. Theunku i Bertu to baví, ale ještě lepší volnočasové aktivity si vymýšlí samy. Tak včera se například nepozorovaně vloupaly do kuchyně, zatímco jsme se s Martou zabíjely u mytí bazénové plachty, a sežraly asi kilo neuvařených špaget, pytlík sojového masa, pytlík žvýkaček, hroznové víno a studenskou pečeť. Odhalila jsem je ve chvíli, kdy Berta právě vynášela posledně jmenovaný úlovek do bezpečného úkrytu a Theunka načínala další pytlík špaget... Myslela jsem, že je zabiju, ale bohužel nebo naštěstí (nejsem si jistá) se nadále vyvalují na zahradě ve stínu a spokojeně tráví ;)

Takže asi tak jsme zahájili prázdniny. Všude je bordel (máma je na týden pryč), máme děravou střechu, auto každou chvíli stávkuje, zkazila se nám voda v bazénu a všechno jde od 10 k 5, ale Holky jsou spokojené. A co víc si přát?